Stavební komplex Lorety byl zbudovaný především finančním nákladem rodu Lobkoviců. Ústřední část, nejen stavební, ale především ideová, Svatá chýše, vznikla v letech 1626-1631 za vedení Giovanniho Battisty Orsiho. Poté byly postupně podle projektu téhož architekta budovány ambity s výklenkovými kaplemi. Okolo roku 1740 pak nastavěno vrchní patro. Uprostřed východního ambitu byl v letech 1734-1737, na místě starší kaple vystavěn kostel Narození Páně za vedení stavitele Jana Jiřího Aichbauera. Na nádvoří jsou dvě kašny se sousošími Vzkříšení Krista, a Nanebevzetí Panny Marie od sochaře Jana Brüderleho z roku 1740.
Hlavní budova Lorety, tvořící průčelí do Loretánského náměstí, prošla několika přestavbami. Definitivní podobu hlavnímu průčelí, dlouhému téměř 55 m, dal Kilián Ignác Dientzenhofer. Budova byla obohacena o tři vysoké štíty, kterým se spolu s atikou dostalo četné sochařské výzdoby. Věž průčelí, v dolní části hranolová, přechází v osmiúhelník, v horní části s prolomenými okny, ve kterých jsou na dubových trámech zavěšeny zvony loretánské zvonkohry. Ta byla posvěcena v roce 1695. Věž je zakončena cibulovou bání s lucernou a makovicí. Po stranách hlavního vchodu, nad kterým je alianční znak patrona Lorety, jsou sochy sv. Antonína a sv. Františka. Při vchodu na balkón nad hlavním portálem jsou sochy sv. Josefa a sv. Jana Křtitele. Na atice pak sochy evangelistů Matouše, Marka, Lukáše, Jana a sochy sv. Kryštofa nesoucího malého Ježíška a sv. Anny. Průčelí Lorety je odděleno od prostoru náměstí předdvořím, ohraničeným kamennou balustrádou se soškami andílků. V průčelní budově vznikla kolem roku 1683 klenotnice se světoznámým Loretánským pokladem.
Objekt Lorety spolu s Černínským palácem, klášterem kapucínů a kostelem Panny Marie a sv. Andělů tvoří vynikající urbanistický celek Loretánského náměstí.
