Monumentalita katedrály sv. Víta na Pražském hradě vynikne ještě více při slavnostním, večerním nasvícení. Nejvíce patrno je to z jižní strany, kdy má pozorovatel, díky širokému III. hradnímu nádvoří, dostatečný odstup. Může tak obdivovat složitý gotický opěrný systém nejstarší části, včetně všech architektonických a výtvarných detailů, stejně tak i velkou jižní věž Svatovítské katedrály, vysokou téměř 100 metrů, založenou Petrem Parléřem v roce 1396. Věž budovaná v důsledku válečných událostí několik generací dokončili teprve v letech 1560-1562 císařští stavitelé Bonifác Wohlmut a Hans Tirol tím, že na její gotické tělo usadili renesanční galerii s cibulovitou střechou, nově upravenou v roce 1770 podle projektu Nicola Pacassiho. Ve svých útrobách věž přechovává zvony, včetně největšího českého, Zikmunda.

Vpravo od věže je Zlatá brána katedrály vedoucí do příčné lodi. Tvoří jí arkádový portikus, nesoucí komoru korunovačních klenotů Českého království. Nad arkádou brány je mozaika Posledního soudu s postavami českých patronů a podobou Karla IV. a Elišky Pomořanské. Výjimečné umělecké dílo vzniklo v letech 1370-1371.

Trojlodní gotická katedrála s příčnou lodí, ochozem a věncem kaplí byla založena 21. listopadu 1344 českým králem Janem Lucemburským, kterého doprovázeli synové Karel a Jindřicha, a prvním pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. Zakladatelé určitě nepočítali s tím, že stavba katedrály, jejímiž prvními staviteli byli Matyáš z Arrasu a Petr Parléř, obsáhne šest století. Při novogotické dostavbě, která proběhla v letech 1872-1929, byly vztyčeny i obě západní věže, vysoké 81 metrů, které jsou oproti velké jižní věži bez zvonů a hodin. Slavnost k jejich dokončení se konala 15. října 1892. Mezi nimi je hlavní vchod do katedrály, který tvoří tři portály s mohutnými bronzovými vraty.