Jiřské náměstí, někdy označované jako čtvrté nádvoří, je od samých počátků osídlení Pražského hradu jedním z jeho centrálních prostorů. Je přístupné z třetího hradního nádvoří, Vikářskou uličkou a od východu Jiřskou ulicí. Do jeho prostoru se obrací několik význačných objektů. Především svým průčelím trojlodní bazilika sv. Jiří se dvěma věžemi a průčelí kaple sv. Jana Nepomuckého, vystavěné v letech 1718-1722 podle projektu architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Průčelí románské baziliky sv. Jiří v dnešní podobě je raně barokní ze třetí čtvrti 17. století. Při kostele vystavěném v první čtvrti 9. století, byl v roce 973 založen klášter benediktinek, jehož první představenou se stala zakladatelka, sestra knížete Boleslava II., Mlada, později blahoslavená. Dnes, již zrušený klášter slouží prezentaci části sbírek Národní galerie. Částečně se do prostoru náměstí obrací i bývalý Ústav šlechtičen a kostel Všech svatých. Na jižní straně ústí na náměstí tzv. Jezdecké schody, vedoucí z Vladislavského sálu. To proto, že tudy jezdili jezdci na koních, neboť v dobách renesance se v tomto sále, mimo mnoho dalších akcí, konaly i rytířské souboje.
Více než důstojný protějšek bazilice sv. Jiří tvoří monumentální východní závěr katedrály sv. Víta. Na severní straně náměstí vymezuje blok tří domů, mezi nimiž vyniká pseudogotická stavba Nového proboštství z let 1878-1880, postavená podle plánu architekta Josefa Mockera.
Zcela nedávno byl prostor náměstí kompletně předlážděn. Součástí rekonstrukce se stalo i osazení a zprovoznění repasované kašny z druhé poloviny 17. století. V severovýchodním rohu u zdi bývalého kláštera došlo k instalování nového architektonického prvku, pískovcové lavice ze tří monolitických bloků.
