Silně svažitá Nerudova ulice je lemovaná historickými barokními domy, z nichž téměř každý má na svém průčelí osazeno domovní znamení, mající v některých případech přímou souvislost s jejich historií. Svůj současný název získala v roce 1895 na počest českého básníka, spisovatele a novináře Jana Nerudy (1834-1891). Současně byla v horní části ulice na domě U Dvou slunců čp. 233, kde Neruda nějaký čas bydlel, odhalena pamětní deska.
Vynikají dvě palácové stavby. Morzinský palác čp. 256 je sídlem Rumunského velvyslanectví. Rodinné sídlo si nechal vystavět v roce 1670 Václav hrabě Morzin. V letech 1713-1714 došlo k rozsáhlé přestavbě podle plánů Jana Santiniho Aichla. Průčelí paláce je ozdobeno plastikami mouřenínů podpírajícími balkón, dílo Ferdinanda Maxmiliána Brokofa.¨
Nejmonumentálnější stavbou v Nerudově ulici je palác původně Kolovratský čp. 214, po změně majitelů, od roku 1768, nazývaný Thun-Hohenštejnský. Byl vybudován v letech 1721-1726 nejspíše podle projektu Jana Santiniho Aichla. Na plastické výzdobě portálu s použitím kolovratského erbovního motivu orlů spolupracoval Matyáš Bernard Braun. Celý komplex paláce dnes slouží italskému velvyslanectví.
Sakrální architekturu v Nerudově ulici zastupuje kostel Panny Marie Andělské a sv. Kajetána. Kostel, který nemá věže, byl vybudován na centrálním křížovém půdorysu v letech 1711-1717, na místě dvou měšťanských domů u někdejší Strahovské brány. Ta byla již v počátcích stavby zbořena. Při kostele byl i klášter, v jehož refektáři se svého času hrálo české divadlo. Bylo tady 180 sedadel, první veřejné představení se konalo 22. února 1835. Vůdčí osobností Kajetánského divadla byl Josef Kajetán Tyl.
