Před jižním průčelím Pražského hradu se rozkládají tři zahrady, Rajská, Na Valech a Hartigovská. Jejich podoba je dílem slovinského architekta Josipa Plečnika (1872-1957). Ten byl k jejich rekonstrukci vyzván krátce po vzniku Československé republiky.
Vstoupit do nich můžeme bránou při vyústění Zámeckých schodů do prostoru Hradčanského náměstí. Širokým schodištěm se dostaneme nejprve do Rajské zahrady. Velkou část její plochy zabírá trávník ve tvaru lichoběžníku, lemovaný vysokým žulovým obrubníkem. Dominantou je zde obrovská dekorativní mísa z jednoho kusu mrákotínské žuly, umístěná na třech kvádrech. Její váha je 40 tun. Na hranici mezi zahradami Rajskou a Na Valech stojí Matyášův altán z roku 1617, někdy nesprávně nazývaný Věž trubačů. V sousedství altánu je plastika Dobrý pastýř od Josefa Kalvody z roku 1922.
Dále k východu vede dlouhá a úzká zahrada Na Valech. Architekt Josip Plečnik ji obohatil několika pavilóny a terasami, které jsou zároveň ideálními vyhlídkovými body na město. Ať již to je pavilón Malý Belveder či půlkruhová terasa se štíhlým opukovým jehlanem. Zde je též možno sejít po schodech do Hartigovské zahrady k Hudebnímu pavilónu.
V zahradě Na Valech se setkáváme i s historií. Pod Ludvíkovým křídlem, vystupujícím příčně ze Starého královského paláce, najdeme dva raně barokní obelisky připomínající defenestraci císařských místodržících Viléma Slavaty z Chlumu a Jaroslava Bořity z Martinic, ke které došlo 23. května 1618. Největší stavbou v zahradě Na Valech je pavilón Bellevue pod bývalým palácem Ústavu šlechtičen. Nesmíme opomenout ani Moravskou baštu. Na ní stojí 11 m vysoký, štíhlý žulový monilot. Na jeho vrcholu je pískovcová iónská hlavice nesoucí pozlacenou kouli s blesky.
Do zahrad, které jsou v určený čas otevřeny veřejnosti, lze vstoupit i z prostoru Opyše, nebo takzvaným Býčím schodištěm ze III. hradního nádvoří.
