Zámecké schody jsou pokračováním Thunovské ulice a vedou do předpolí Pražského hradu. Zámecké schody byly vybudovány již v roce 1278, krátce poté, co Přemysl Otakar II. nechal znovu upravit hradní opevnění. Rozšíření se dočkaly v roce 1670. Od 14. století se užíval název Stupně, později Zámecké schody. V roce 1829 bylo zavedeno pojmenování Nové zámecké schody, aby se v roce 1870 vrátil název Zámecké schody.
Na těchto schodech býval vždy čilý a rušný provoz. Poté, co byly rozšířeny, jezdilo se tu i koňmo. Většinou tak jezdili mladí šlechtici. Ti starší jejich počínání kritizovali. Při dolním nástupu na schody byla v roce 1600 postavena brána, snad pro zvýšení bezpečnosti Hradu. Brzy však byla shledána jako bezúčelná a tak již v roce 1613 došlo k jejímu zboření. Když byla podél schodů směrem k Rajské zahradě zřízena vysoká zeď, jednala v roce 1722 česká komora se sochařem Ferdinandem Maxmiliánem Brokofem, aby do jejich nik provedl plasticky znázorněnou křížovou cestu. Záměr se však neuskutečnil. Vzhledem k tomu, že schody byly dosti frekventované, okupovali je v minulosti žebráci. Prý jich zde bylo na desítky. Měli svou organizaci a přísně dbali na to, aby na schodech nežebrali cizí přespolní chudáci.
Při schodech bezesporu existovala již středověká zástavba. Ta byla zničena za husitských bouří, především v rozmezí 28. května až 14. června 1420 při obléhání Pražského hradu spojenými husitskými vojsky. Dnes můžeme na severní straně obdivovat skupinu převážně barokních domků. Mezi nimi i dům U Bílého dropa čp. 188, kde bydlel a měl svůj ateliér malíř Jan Zrzavý. Na tuto skutečnost upozorňuje Mistrova busta a pamětní deska. Na jižní straně pak upoutá pozornost kupříkladu bývalý klášter teatinů, později kolej redemptoristů čp. 192, nebo palác pánů z Hradce čp. 193. Dále je zde raně barokní vchod do spojovací chodby vedoucí do Thunovského paláce.
