V Praze, městě plném uměleckých památek, je několik budov obzvláštního významu. Jednou z nich je i monumentální objekt, který již svým názvem napovídá, že patří a slouží celému národu, Národní muzeum čp. 1700. Rozkládá se mezi Václavským náměstím, Vinohradskou třídou, ulicemi Škrétovou, Mezibranskou a Čelakovského sady. Bohužel jeho současná situace není příznivá, je sevřeno dvěma větvemi Severojižní magistrály. Nejvíce je pociťováno jeho odtržení od Václavského náměstí.
Národní muzeum, jako instituce, bylo založeno 15. dubna 1818, tehdy pod jménem Společnost vlasteneckého musea v Čechách a teprve později, v roce 1854, vznikl název Museum království Českého. Záhy se muzeum stalo významným střediskem národního obrození a sehrálo důležitou úlohu v kulturním životě národa. V jeho čele se vystřídala celá řada vynikajících vědců a kulturních činitelů.
Zprvu malý sbírkový fond byl postupně umístěn v několika objektech. Záhy se však ukázala nutnost vlastní budovy. Monumentální novorenesanční budova Národního muzea, byla zbudovaná podle projektu arch. Josefa Schulze, v letech 1885-1890. Velká pozornost byla věnovaná výtvarné výzdobě objektu. Nejvýznamnějším prostorem Národního muzea je Panteon - národní svatyně. Její půdorys tvoří čtverec 400 m2 . Tady se také 18. května 1891 konala slavnost u příležitosti otevření. Monumentalita objektu tehdy vzbuzovala údiv. Vždyť délka průčelí je 104 m, šířka čtyřkřídlé budovy se dvěma dvory 74 m a výška od vodní hladiny fontány až po vrchol kopule je 69 m. V době dokončení bylo k dispozici 39 výstavních sálů a počet místností byl 235.
V podnoží rampy Národního muzea je kašna. Uprostřed je nadživotní socha Čechie, po stranách alegorické sochy hlavních českých řek Vltavy (žena) a Labe (muž). Dále tu jsou sochy Moravy (žena s orlicí) a Slezska (muž se znakem vévodství slezského), vesměs práce Antonína Wagnera.
