Horní části Václavského náměstí a jeho zástavbě bezesporu dominuje monumentální novorenesanční budova Národního muzea čp. 1700. Byla vybudována v letech 1885-1890, podle projektu arch. Josefa Schulze (1840-1917). Velká pozornost byla věnována nejen zadání výtvarné výzdoby objektu, ale také jejímu provedení. Nová budova Národního muzea byla slavnostně otevřena 18. května 1891. Její velikost v té době vzbuzovala údiv. Vždyť délka průčelí je 104 m, šířka budovy 74 m a výška od vodní hladiny fontány až po vrchol kopule je 69 m. V době dokončení budovy bylo k dispozici 39 výstavních sálů a počet místností byl 235.
Další dominantou tohoto prostoru je jezdecký pomník patrona české země, sv. Václava. Vytvoření pomníku bylo zadáno významnému českému sochaři Josefu Václavu Myslbekovi (1848-1922). Svatováclavské sousoší se stalo jeho životním dílem, pracoval na něm po mnoho let, vykonal nesčetné přípravné studie, návrhy a mnohokrát se měnící modely.
Hlavní plastiku, umístěnou na vysokém podstavci, doplnil Myslbek postavami čtyř světců přemyslovských Čech stojících na nižších soklech: sv. Ludmilou, sv. Vojtěchem, sv. Prokopem a sv. Anežkou Českou, tehdy ještě blahoslavenou. Na architektonické úpravě pomníku se podílel Alois Dryák a na ornamentální výzdobě Celda Klouček. V roce 1912 byl pomník osazen na místě, kde stojí dnes, a o rok později došlo k slavnostnímu odhalení. Ovšem pomník stál neúplný, bez postav sv. Anežky České a sv. Vojtěcha. Ty byly instalovány až v roce 1924. Pomník sv. Václava je pomníkem vskutku národním. Vzpomeňme jen, co důležitých dějinných událostí se v jeho blízkosti odehrávalo. Památný letopočet 28. 10 1918, zasazený do dlažby před pomníkem, byl odhalen 27. října 1935.
