Zajímavým a romantickým zákoutím Starého Města pražského je těsné okolí kostela sv. Martina ve zdi. K jedné z nejstarší pražské sakrální architektuře se lze dostat třemi způsoby. Krátkým průchodem z Národní třídy, z Uhelného trhu nebo z prostoru Perštýna. Okolo kostela pak probíhá ulice s příznačným názvem, Martinská.
O původně románském kostelíku je zmínka již v roce 1187. Tehdy Soběslav II. daroval osadu Újezd sv. Martina i s kostelíkem vyšehradské kapitule. Následně ve druhé polovině 14. století byla svatyně upravena goticky a o sto let později přistavěny boční kaple a kaple sv. Eligia s oratoří. V roce 1784 byl kostel sv. Martina rozhodnutím císaře Josefa II. dekretem, který má datum 2. července, zrušen. Pro zdejší věřící byl jako nový farní kostel určen kostel sv. Trojice ve Spálené ulici.
Kostel sv. Martina ve zdi, který získal svůj přídomek proto, že stál těsně při staroměstské hradební zdi, byl následně přestavěn. Působila tady zámečnická dílna, byl zde sklad vlny a později bratři Švertáskové zřídili v přízemí kostela lahůdkářský obchod. V další části kostela pak sál, kde se odbývaly hostiny a plesy. Zrušen byl i hřbitov při kostele, ostatky zde pohřbených byly převezeny na Olšanské hřbitovy. Hřbitovní kaple byla upravena na hospodu, po jejím zboření v roce 1881 byl na jejím místě postaven činžovní dům s průčelím do Národní třídy. V roce 1904 se kostel dostal do majetku pražské obce a v následujících dvou letech prošel rekonstrukcí pod vedením arch. Kamila Hilberta do dnešní podoby.
Na vnějším zdivu kostela sv. Martina ve zdi je rozměrná pamětní deska z červeného mramoru s bronzovou plaketou od Josefa Mařatky z roku 1909. Upozorňuje, že zde byli svého času pohřbeni členové slavné sochařské rodiny Brokofů, otec Jan a jeho synové Michal Jan Josef a Ferdinand Maxmilián.
