Myšlenka postavit v Praze kamenné divadlo vznikla zřejmě krátce po roce 1776. Jejího uskutečnění se ujal osvícený aristokrat a milovník umění František Antonín hrabě Nostic – Rieneck (1725-1794). Ten byl velice významnou osobností a patřil mezi oblíbence císaře Josefa II., neboť podporoval jeho reformy. Na druhé straně byl představitelem zemského patriotismu a přál si povznesení Českého království a Prahy.

Vypracováním projektu divadelní budovy byl pověřen pražský dvorní stavitel Antonín Hafenecker. Základní kámen stavby byl položen 7. června 1781. Divadlo s názvem Hraběcí Nosticovo Národní divadlo bylo slavnostně otevřeno 21. dubna 1783 Lessingovou tragedií Emilia Gallotti.

Původní rozpočet byl překročen čtyřnásobně. Vynaložená námaha i finanční prostředky však za konečný výsledek rozhodně stály. Praha tehdy získala jedno z nejkrásnějších divadel v Evropě. Budova obdélníkového půdorysu se sedlovou střechou měla vznešené klasicistní průčelí s dvojicemi sloupů a tympanonem. Hlediště mělo dvě řady lóží, galerii, parter a vešlo se do něho asi 1000 diváků. Velká pozornost byla věnována i výtvarné výzdobě interiérů.

Za dobu existence divadla se zde odehrálo nespočet představení a na jevišti stanulo mnoho špičkových umělců. Světově proslulé se stalo tím, že se zde 29. října 1787 konala světová premiéra opery Don Giovanni. Její autor, hudební génius Wolfgang Amadeus Mozart, jí nejen napsal pro Prahu, kterou si velice oblíbil a Pražané zase jeho, ale větší část také v Praze složil. Nastudování díla s orchestrem a zpěváky věnoval Mozart velkou pozornost a slavnostní premiéru, stejně jako další čtyři reprízy, sám dirigoval.