Náměstí na malostranském předmostí Mánesova mostu dostalo svůj úřední název Klárov až v roce 1922 po vytvoření Velké Prahy. Stalo se tak na počest univerzitního profesora Aloise Klara (1763-1833), zakladatele stejnojmenného ústavu pro nevidomé. Jeho rozlehlá budova, jejíž nedělitelnou součástí je i bývalá ústavní kaple sv. Rafaela, je v tomto prostoru, vedle bývalé jízdárny Valdštejnského paláce a stanice metra trasy A Malostranská dominantní.

Jak řečeno, ústav založil v roce 1832 známý lidumil Alois Klar, původně v malém domku na Velkopřevorském náměstí pro čtyři chovance. V díle po jeho smrti pokračovali i další členové rodiny, syn Paul Alois a později vnuk Rudolf Maria. Právě Paul Alois Klar má největší zásluhu na vybudování objektu čp. 131 na Klárově v místech, kde se v té době říkalo Pod Bruskou.

Projekt na dvoupatrovou pozdně empírovou budovu vypracoval arch. Vincenc Kulhánek. Stavba byla realizovaná v letech 1836-1844. Základní kámen ke stavbě ústavní kaple položen 18. září 1836 a její plány vypracoval arch. Josef Ondřej Kranner.

Věž umístěná na střeše nad středním rizalitem průčelí budovy, je čtyřboká, s věžními hodinami. Nad nimi je ochoz s podvojnými sdruženými okénky, kterými je vidět zvon. Střecha věže je polygonální s hrotem a makovicí.

Pod věží, v tympanonu hlavního průčelí, je výrazný reliéf od sochaře Josefa Maxe. Znázorňuje biblický výjev, kdy Tobiáš natírá svému slepému otci oči zázračnou mastí z rybích jater, kterou připravil archanděl Rafael, a tím mu vrací zrak.

Někdejší Klarův ústav slepců na Klárově již dlouho slouží jiným účelům a je veřejnosti nepřístupný. Výjimku tvoří bývalá ústavní kaple a to při občasných koncertech vážné hudby.