Jedním z pražských barokních skvostů je kostel sv. Mikuláše na Malostranském náměstí. O jeho výstavbu se zasloužili jezuité, když předtím dostali císařské svolení strhnout zde stojící starobylý kostel stejného zasvěcení.
Projekt vypracoval stavitel Kryštof Dientzenhofer, jenž také v letech 1703-1711 stavbu řídil. Dokončení celého objektu se protáhlo z důvodu nedostatku finančních prostředků, moru, který přišel v roce 1713, a válečných událostí let 1741-1744 na celých padesát let. Po otci pokračoval dále v díle jeho slavný syn Kilián Ignác Dientzenhofer. Vytvořil závěr chrámu s kopulí a část věže k ochozu. Dokončení věže však zůstalo v rodině, když se o to po smrti mladšího Dientzenhofera zasloužil jeho zeť, architekt Anselmo Lurago. Ten vytvořil horní štíhlou již rokokovou zvonici mající stejnou výšku jako chrámová kopule – 74 m.
Vlastníci obou objektů, chrámu i věže, byli od počátku rozdílní. Kostel patřil jezuitskému řádu, věž malostranské obci jako náhrada za obecní zvonici, zbořenou jezuity před stavbou kostela. Věž má proto samostatný vchod, nad nímž je malostranský znak, i čp. 556.
V minulosti obýval zvonici hlásný, který pozoroval, zda někde ve městě nevypukl požár. Za minulého komunistického režimu byla v místnosti na jejím vrcholu zřízena tajná pozorovatelna Státní bezpečnosti. Tady se z oken daly monitorovat vchody i zahrady sousedních ambasád západních zemí.
Od roku 1992 je bývalá zvonice, která svému účelu sloužila do roku 1891, jako městský majetek ve správě Pražské informační služby. Byla veřejnosti zpřístupněna poté, co zde ve spolupráci s Národním muzeem vznikla stálá výstava Hudba pražských kůrů.
