Jedním z památných dat pražské historie je i 21. listopad 1344, den, kdy český král Jan Lucemburský, doprovázený syny Karlem a Jindřichem a prvním pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic, položil základní kámen ke gotické novostavbě chrámu sv. Víta na Pražském hradě.
Dominantami stavby jsou především její věže. Mezi nimi vyniká mohutná jižní věž. Byla budována v několika stavebních etapách a je mezi ostatními pražskými oprávněně nazývaná královnou. Ve svých útrobách přechovává zvony, včetně největšího českého, Zikmunda.
Věž ve svých základech tvoří čtverec přibližně o stranách 14 m. Ve své gotické části se zvedá do výše 55 m. Ve stěnách první zvonice jsou prolomena hrotitá okna. Velké okno v jižním průčelí je vyplněno mříží a písmenem R z doby panování císaře Rudolfa II. Gotickou část věže zakončuje stavba renesanční. Na nároží jsou osmiboké hranolové vížky, mezi nimi probíhá otevřená galerie. Věž korunuje dvojitá lucernovitá báň z roku 1770 od stavitele Pražského hradu Nicola Pacassiho. Výška věže dosahuje 99,3 m. Na samém vrcholu je na hrotu osazen český dvojocasý lev z měděného pozlaceného plechu, vysoký 3 m, 170 cm široký, držící v tlapách kříž. Celkově váží 120 kg. Horní hodinový ciferník umístěný na věži má průměr 425 cm a ukazuje celé hodiny, o 40 cm menší dolní ciferník zaznamenává čtvrthodiny. Galerie věže je přístupná veřejnosti a vede na ni 287 schodů.
Zakladatelé určitě nepočítali s tím, že stavba katedrály obsáhne šest století. Při novogotické dostavbě, která proběhla v letech 1872–1929, byly vztyčeny obě západní věže, které jsou bez zvonů a hodin. Slavnost k jejich dokončení se konala 15. října 1892. Mezi nimi je hlavní vchod do katedrály, který tvoří tři portály s mohutnými bronzovými vraty. Na ochoz, který je v podstatě na úrovni ochozu jižní věže vede 261 schodů. Věže nejsou veřejnosti přístupny.
