Dělová věž válcového tvaru ukončuje na východní straně severní pás opevnění Pražského hradu. Byla vybudovaná roku 1496, snížená roku 1790 po požáru, který zde vypukl v roce 1781. Vnitřek věže byl do dnešní podoby upraven v roce 1965. Její výška od paty až po vrchol je 20, 7 m.
Jméno Daliborka dostala po svém prvním vězni Daliborovi z Kozojed, neboť již od počátku sloužila jako vězení. Ve vyšších patrech věže bývalo vězení pro lehčí provinilce. Prostor rozdělovaly dřevěné stěny na cely a ten byl dokonce vytápěn. V přízemí se pak nacházelo vězení pro zvlášť těžké zločince.
Nejslavnějším vězněm v Daliborce, jehož pobyt je opředen pověstmi, byl bezesporu Dalibor
z Kozojed. Když v roce 1496 vypuklo na Litoměřicku nevolnické povstání, dobyli poddaní se zbraní v ruce tvrz svého pána Adama Ploskovského z Drahonic a pod hrozbou smrti ho přinutili, aby je propustil z poddanství. Následně se uchýlili na panství Dalibora z Kozojed, který jim poskytl ochranu. Zemský soud rozhodl, že se tím dopustil těžkého zločinu proti stávajícímu právnímu řádu a zpochybnil práva vládnoucí třídy. Dalibor z Kozojed byl uvržen do tuhého vězení ve věži a odsouzen k trestu smrti stětím. Rozsudek byl vykonán na dvoře před Daliborkou.
Věž je přístupna veřejnosti a to z východního konce Zlaté uličky.
