Jiráskův most je dalším mostem, který spojuje Nové Město pražské se Smíchovem. Původně měl stát poněkud severněji. Najíždět se na něho mělo z Myslíkovy ulice a smíchovská strana měla být u dnešního Dětského ostrova. Tam dokonce byly již započaty přípravné práce, dodnes patrné.
Se stavbou mostu bylo započato na jaře v roce 1929, ihned po odchodu ledů. Autory plánů byli arch. Vlastislav Hofman a ing. František Mencl. Jiráskův most je železobetonový, 310,60 m dlouhý a 21 m široký, se šesti oblouky. Největší mostní pole je třetí od levého břehu o rozpětí 51 m. Most neměl sloužit pouze dopravě, ale nesl i jak bychom dnes řekli, inženýrské sítě. Potrubí pro pitnou i užitkovou vodu, parovod z teplárny, plynovod a elektrické i telefonní kabely. Velkoryse byla řešena obě předmostí. Na smíchovské straně došlo dokonce, přes velké protesty milovníků staré Prahy, k odstranění barokního Dientzenhoferova pavilónu, postaveného v roce 1735 pro jezuitský řád.
Nový pražský most byl částečně jednosměrně otevřen v prosinci 1931. Auta jezdila pouze ve směru z Nového Města na Smíchov. Chodci mohli sice přecházet oboustranně, ale pouze po chodníku na straně u Mánesa. Raritou bylo, že vzhledem k úzkému profilu se nesměli na mostě zastavovat. V tom smyslu byly i osazeny příslušné zákazové značky. V celé své impozantní šíři byl most dokončen 27. října 1933 a následně slavnostně předán dopravě.
Byl nazván k poctě spisovatele Aloise Jiráska, jenž v letech 1903-1930 bydlel v domě čp. 1775 na nároží dnešního Jiráskova náměstí a Resslovy ulice. Zde napsal většinu svého díla a tady též zemřel. Pouze v letech 1940-1945 se most nazýval Dientzenhoferovým.
Z Jiráskova mostu, který byl v druhé polovině 1992-1994 generálně rekonstruován, jsou pěkné výhledy. Jižním směrem na přístaviště parníků, severním na dvě historické vodárenské věže stojící na společném jezu a další objekty staré Prahy.
