Náměstí je od roku 1878 pojmenováno po českém národním buditeli, jazykovědci, básníkovi a překladateli Josefu Jungmannovi (1773-1847). Vrcholem jeho rozsáhlého díla byl pětidílný Slovník česko-německý, vydaný v letech 1834-1839. Slovník ustálil spisovnou podobu novodobé češtiny a Jungmann v něm shromáždil na 120 000 slov.
V starší době se prostor nazýval náměstí Panny Marie Sněžné, neboť v roce 1347 zde Karel IV. založil kostel tohoto zasvěcení. Staropražané též rynku neoficiálně říkali plac proti Matce Boží Sněžné. V 19. století dostalo náměstí pojmenování U Františkánů nebo Františkánský plácek. To se odvíjelo od té skutečnosti, že od začátku 17. století náležel klášter při kostele Panny Marie Sněžné františkánskému řádu.
Uprostřed náměstí stojí špalíček dvou historických pražských domů čp. 758 a 759, za nimi je, u postranní brány do areálu kostela, plasticky upravený kubistický sloup uličního osvětlení s lucernou. Sloup z umělého kamene je ojedinělým dílem české kubistické architektury, postavený v roce 1913 podle návrhu arch. Vlastislava Hofmana.
Nad portálem bývalé hřbitovní branky je i tympanon s reliéfem znázorňujícím scénu korunování Panny Marie božskou Trojicí. Reliéf bývá datován k letům 1360-1380. Plastika byla poškozena již za husitských bouří, chybí kupříkladu všechny hlavy. Originál reliéfu je v Národní galerii.
V popředí náměstí stojí pomník Josefa Jungmanna. Iniciátorem zbudování pomníku byl spolek Svatobor. Základní kámen byl položen 13. července 1873. Bronzová socha národního buditele v nadživotní velikosti je dílo Ludvíka Šimka z roku 1878. Architektonickou úpravu provedl Antonín Barvitius. Slavnostní odhalení pomníku se konalo 15. května 1878.
