Celý vrch můžeme rozdělit do několika částí. Střední část tvoří sady na Nebozízku, oddělené na jihu od Kinského sadů Hladovou zdí a na severu od Seminářské zahrady tělesem lanové dráhy. Spolu s temenem hory, místem nad skalnatou částí Seminářské zahrady, okolím rozhledny, kostela sv. Vavřince, horní stanice lanové dráhy, Štefánikovy hvězdárny a někdejšími fortifikačními pozemky, bývá souhrnně nazýván Petřínem. Název se nejpravděpodobněji odvíjí od latinského patrae, což znamená skály.
V dávné minulosti byl Petřín pokryt hustým lesem. Postupně bylo místo kultivováno, vznikaly zde vinice, štěpnice a nakonec se Petřín proměnil ve veřejně přístupné sady, hojně využívané ke krátkodobé rekreaci. Jeho svažitý terén protkaly četné cesty, včetně hlavní, nazývané Vyhlídková.
Již v románské době tady vznikl kostel sv. Vavřince, postupně rozšiřovaný a přestavovaný až do dnešní barokní podoby. Později i další sakrální stavby. Za panování císaře Karla IV. byla vystavěna gotická Hladová zeď. Dobu, kdy se na svazích Petřína rozkládaly vinice, připomíná budova Nebozízku. Období tzv. technické revoluce obohatilo Petřín o rozhlednu a pozemní lanovou dráhu, potažmo i o hvězdárnu. Jmenované objekty, slavnostně nasvícené, můžeme identifikovat i ve večerních hodinách nejlépe z promenády na Smetanově nábřeží.
