Na západním pražském horizontu nelze přehlédnout dvě vysoké štíhlé věže kostela Nanebevzetí Panny Marie. Ty z dálkových pohledů reprezentují nejen tento svatostánek, ale celý areál premonstrátského kláštera na Strahově.
Největší zásluhu o založení strahovského kláštera má olomoucký biskup a významný český státník a politik druhé čtvrti 12. století, Jindřich Zdík. K založení došlo v roce 1140 na tehdy pustém místě, přes tu skutečnost, že se jednalo o lokalitu velmi blízkou Pražskému hradu. Nespornou výhodou ovšem bylo, že přímo v místě se nacházely lomy na opuku a vydatné prameny pitné vody. Z uvedeného data je zřejmé, že počátek stavební činnosti se odehrával v době románské. To potvrdil i rozsáhlý archeologický a stavební průzkum v padesátých letech 20. století. Během staletí zde vznikl velkolepý architektonický soubor, jehož součástí byly i další stavby s velmi hodnotnou výtvarnou, především malířskou výzdobou. Klášter se stal sídlem výjimečné vzdělanosti. O tom svědčí i existence Teologického a Filosofického sálu knihovny z doby baroka.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl původně románskou bazilikou z druhé poloviny 12. století. Později byl několikrát přestavován, v roce 1601 a poté znovu v roce 1627 renesančně. Nynější barokní podobu získal kostel až v druhé polovině 18. století, kdy zároveň došlo i k jeho rozšíření. V kostele jsou pohřbeny ostatky sv. Norberta, zakladatele premonstrátského řádu, převezené do Prahy v roce 1627 z Magdeburku. Světec byl poté zařazen mezi patrony české země.
Nové barokní průčelí a věže vysoké 50,5 m byly vystavěny již v letech 1743-1751 podle projektu architekta Anselma Luraga. Věže přitom dostaly barokní cibulovité báně s lucernami a makovicemi zakončené vysokými špicemi.
