Bývalý Dominikánský dvůr v Braníku má, alespoň co se týká jeho vlastníků pestrou minulost. Odrážely se tady politické i válečné události příslušné doby. Zanedlouho po osudové bělohorské bitvě, která se odehrála 8. listopadu 1620, část Braníku, zřejmě v rámci rekatolizace, byla darovaná dominikánskému řádu a s tím i zdejší dvorec.
Dominikáni přišli do Braníku v roce 1625, aby se ujali svého majetku. Ve dvorci o rok později založili pivovar, který používal vodu z vlastní hluboké studny. V době třicetileté války, protože Braník nebyl chráněn pražskými hradbami, vše propadlo zkáze. Po jejím skončení přistoupili dominikáni k razantní přestavbě hospodářského dvora. Ta ovšem probíhala postupně a skončila asi až v roce 1761.
Rozsáhlý objekt, s dvorními přízemními arkádami, získal nárožní věž se zvonicí. Věž je dvoupatrová, poslední patro je odděleno římsou, má polooblouková okna se žaluziemi. Střecha je zakončena věžičkou s lucernou, hrotem a makovicí. Ve spodní části věže byla kaple s krásnou štukovou výzdobou, dodnes částečně zachovalou.
Na vnější straně věže, směrem do Branické ulice, je umístěn štukový orámovaný reliéf představující ukřižovaného Krista a klečícího člena dominikánského řádu. Podle některých pramenů představuje někdejšího probošta Vincenza Onorporte de Narbone. Těsně pod reliéfem je necitlivě umístěna orientační tabule s názvem ulice.
Bývalý Dominikánský dvůr je dnes obklopen novodobou zástavbou a ve velmi špatném stavebním stavu. Městská část Praha 4 proto hledá možnosti jeho rehabilitace.
