Kostel stojí mezi ulicemi Školní a Nad kostelem. Byl vybudován v pseudorománském slohu jako jednolodní s apsidou, podle projektu architekta Rudolfa Vomáčky. Základní kámen byl posvěcen 1. července 1900 a již 22. září 1901 nový svatostánek slavnostně vysvěcen. Stalo se tak k poctě českého světce, někdejšího opata sázavského kláštera sv. Prokopa (990 – 1053).
Dominanta objektu, kostelní věž při západním průčelí, vyrostla o dva roky později pod vedením zednického mistra Františka Strnada. Zděná část pak byla postavena v rekordní době dvou měsíců a pěti dnů. Věž má čtvercový půdorys 5 x 5 metrů, výška činí 20 metrů, dalších 5 metrů měří jehlancovitá střecha. K dosažení jejího vrcholu je třeba zdolat 80 schodů a dva žebříky, každý o deseti stupních.
Zvonici vyprázdnily obě světové války, kdy zdejší zvony byly rekvírovány pro válečné účely. Věž se nových zvonů dočkala až 20. dubna 1996. Toho dne stály před oltářem květinami ozdobené nové zvony a čekaly na požehnání od církevních hodnostářů. Největší zvon Ludmila, menší Anežka, ještě menší Mlada a nejmenší Zdislava. Po slavnostním aktu, pomocí velkého jeřábu, byly za účasti svého tvůrce zvonařského mistra Petra Rudolfa Manouška, osazeny na své místo ve věži. Uměleckou úpravu zvonů, ozdobný ornament, který představuje hvězdné nebe a nápisy, provedla matka zvonaře, akademická sochařka Květa Mašková- Manoušková.
