Výraznou dominantou a skvělou ukázkou toho, že i industriální architektura může lahodit oku, je Vinohradská vodárenská věž čp. 725 v Korunní ulici. V roce 1882 ji nechalo podle projektu architekta Antonína Turka postavit v novorenesančním slohu tehdy samostatné město Královské Vinohrady. Stala se součástí zdejšího vodárenského areálu. Zpočátku zásobovala Vinohrady přečerpávanou vltavskou vodou, po roce 1912 vodou z velké vodárny v Káraném. V nejvyšším sedmém podlaží byl plechový válcový vodojem o kapacitě 200 m3. Vodu do něj vytlačovala strojovna umístěná v podnoži věže.

V různých časových úsecích odtud byla dodávána voda i Žižkovu, Strašnicím, Vršovicím, části Nuslí a oblasti Pankráce.

Vinohradská vodárenská věž, stojící na čtvercovém půdorysu, vysoká 40 m, má sedm podlaží. To poslední je překryto terasou, která dříve sloužila jako velmi navštěvovaná rozhledna. Vstupné bylo lidové, dokonce se prodávaly rodinné lístky pro pět osob. Přítomný zřízenec půjčoval zájemcům dalekohledy, za dobrého počasí se daly spatřit i Krkonoše. Na vrcholu věže jsou nárožní pylony, nechybí ani znak Královských Vinohrad. Mezi okny posledního patra jsou na všech čtyřech stranách věžní hodiny s římskými číslicemi. Obsluhuje je elektricky řízený Hainzův mechanismus, renovovaný při celkové obnově fasády v roce 1993. Na nárožích nejvyššího patra stojí v nikách sochy troubících andělů.

Dnes již Vinohradská vodárenská věž, rozdělená výraznými římsami do tří úrovní, svému původnímu účelu neslouží. Původní vnitřní zařízení bylo demontováno a prostor adaptován na byty a administrativní prostory.