V Praze, městě plném uměleckých památek, je několik budov zvláštního významu. Tyto budovy by měl alespoň jednou za život navštívit každý Čech. Jednou z nich je monumentální objekt Národního muzea čp. 1700 ovládající celou horní část Václavského náměstí.
Národní muzeum jako instituce, bylo založeno 15. dubna 1818 jako soukromý vědecký ústav z podnětu dvou osvícených českých aristokratů. Byli jimi Kašpar Maria hrabě Šternberk a František Antonín hrabě Kolovrat – Libštejnský. Tehdy ještě pod jménem Společnost vlasteneckého musea v Čechách a teprve později, v roce 1854 vznikl název, Museum království Českého. Záhy se muzeum stalo významným střediskem národního obrození a sehrálo důležitou úlohu v kulturním životě národa.
Vlastní, nádherná novorenesanční budova muzea však byla vystavěna až v letech 1885-1890 podle návrhu arch. Josefa Schulze, který zvítězil ve vypsané soutěži. Stavbu řídil arch. Čeněk Gregor. Velká pozornost byla věnovaná výtvarné výzdobě objektu, včetně nejvýznamnějšího prostoru, Pantheonu – národní svatyni, jehož půdorys tvoří čtverec 400 m2 .
Nová budova Národního muzea byla slavnostně otevřena 18. května 1891. Její velikost vzbuzovala údiv. Vždyť délka průčelí je 104 m, šířka budovy 74 m a výška od vodní hladiny fontány až po vrchol kopule je 69 m. V době dokončení stavby bylo k dispozici 39 výstavních sálů a počet místností činil 235.
Právě mohutná věžovitá prosklená kopule upozorňuje při dálkových pohledech na pozici Národního muzea. Kopule je na svém vrcholu ozdobená lucernou a makovicí. Až do lucerny vede upravené schodiště a ten kdo vystoupá až nahoru je odměněn zcela jedinečným výhledem.
