Jedním z pražských architektonických skvostů je bezesporu Prašná brána. Zpravidla u ní končí turisté procházející po oblíbené, takzvané Královské cestě. Pokud jim ještě stačí síly, mohou i vystoupat na její vrchol. Celková výška věže je 57, 7 m.

Její předchůdkyně stála v těchto místech již koncem 13. století, tedy ještě před vznikem Nového Města pražského. Ta postupně zchátrala natolik, že 20. března 1475 byl položen základ k nové věži. Pověřený stavitel, staroměstský měšťan Václav se neosvědčil a tak v díle zdárně pokračoval Matěj Rejsek. Politické nepokoje v pražských městech stavbu zdržely natolik, že byla zcela dokončena až dlouho po jeho smrti.

Počátkem 18. století se věž využívala jako skladiště střelného prachu. Od toho se odvinul i její název Prašná, neboť předtím se vcelku logicky nazývala Nová. V roce 1757 věž poškodilo bombardování za pruského obléhání Prahy. A tak radní rozhodli cennou a bohatou architektonickou výzdobu osekat. Věž se dočkala i dalších úprav kupříkladu v roce 1823 byly dány na vrchol věže bicí hodiny se čtyřmi ciferníky.

V roce 1878 město uzavřelo smlouvu s architektem Josefem Mockerem, který odstranil pozdější úpravy, včetně ciferníků věžních hodin. Doplnil zachované ozdobné prvky vytvořené Matějem Rejskem a výzdobu druhého patra rozšířil o další sochařská díla. Vrchol věže dostal vysokou stanovou střechu. Regotizovány byly i interiéry. Prašná brána, jejíž spodní část je průjezdná, tak získala reprezentativní charakter, neboť ten obranný již pominul.