Haštalská čtvrť – toto pojmenování lze těžko nalézt v oficiálním přehledu pražských čtvrtí. Staropražané takhle zcela běžně nazývali území farní osady kostela sv. Haštala na Starém Městě pražském, severně od Dlouhé třídy a západně od Revoluční třídy.
Gotický podélný kostel s hranolovou věží vysokou 40 m stojí v místech staršího románského kostela, na dnešním Haštalském náměstí. Vystavěn byl ve 14. století a v letech 1689-1695 barokně upraven Pavlem Ignácem Bayerem. Když se ve třetí čtvrti 14. století přikročilo ke stavbě severní lodi, bylo rozhodnuto zřídit tady dvoulodní síň. Ta svými pilíři, které jsou velice štíhlé a nesou žebrovou klenbu, se hlásí k nejušlechtilejším projevům pražské gotické architektury. Tak došlo k tomu, že kostel sv. Haštala je vlastně čtyřlodní.
Nejspíše ho založil řád německých rytířů. Krátce patřil k blízkému špitálu sv. Anežky České. Postupně byl farním, kališnickým, filiálním a od roku 1739 znovu farním. Okolo kostela v prostoru dnešního náměstí býval hřbitov.
Třípatrová věž kostela je z lomového kamene a ve dvou úrovních stažena vždy čtyřmi táhly. Ve svém zdivu má, až na jednu výjimku, proražena vysoká okna. Při barokní přestavbě dostala novou střechu a vysokou lucernu s hrotem a makovicí. Vstup na schodiště věže je vpravo od hlavního vchodu malým kamenným portálem. Po zdolání dvou vřetenových schodišť vstoupíme do prostoru přepatrování věže s okny opatřenými okenicemi. Okno na jižní stranu je z úrovně podlahy mimo dosah. Proto je k němu přistaven krátký žebřík. Okno na východní straně je dosažitelné ze schodiště. Z tohoto prostoru vedou čtyři dřevěné schody na malé odpočívadlo, které je zároveň nástupním pro čtyři ramena dřevěného schodiště se zábradlím o celkovém počtu 48 schodů. V prostoru zvonice je zavěšen pouze jeden zvon. Dvě zvonové stolice jsou prázdné.
