Stavbu kostela sv. Salvátora umožnilo vydání náboženského majestátu císaře Rudolfa II. ze dne 9. července 1609, kterým panovník uzákonil náboženskou svobodu v Čechách. Základní kámen byl položen v roce 1611 a kostel dostavěn o tři roky později. Stavebníky byli němečtí protestanti augšpurského vyznání.
Majitelé a uživatelé kostela se poté v důsledku politických událostí několikrát měnili. Za josefínských reforem byl kostel i později zde vzniklý klášter mnichů paulánů zrušen a zřízena mincovna. Poté, co ukončila činnost, koupili v roce 1863 kostel sv. Salvátora čeští evangelíci a klášterní budovy v roce 1897 pražská obec. Trojlodní staroměstský kostel sv. Salvátora, stojící mezi ulicemi Salvátorskou, Dušní a Kostečnou byl rekonstruován pro bohoslužebné účely, vysvěcen a v tomto smyslu slouží dodnes. Sídlí tady Farní sbor Českobratrské církve evangelické.
Při jihozápadním nároží kostela stojí 52,5 m vysoká věž. Je barokní, nejvyšší patro s velkými polokruhovými okny zdobí pilastry a prolamované římsy. Střecha je zakončena osmibokou cibulovitou bání, zakrytou lucernou a makovicí.
Pokud se chceme dostat na vrchol této věže, musíme z předsíně kostela postupovat vlevo vzhůru schodištěm nedokončené severozápadní věže. Její rozvrh je na vnější fasádě jasně patrný. Přes další schodiště a lávku na západní straně půdy přejdeme do dokončené vysoké věže. Tam zbývá zdolat ještě tři strmá a dlouhá ramena dřevěného schodiště ke třem bohužel opuštěným stolicím pro zvony. Z tohoto prostoru výše do kopule vede již pouze trám se zapuštěnými kolíky jako stupni.
