Kostel sv. Havla vznikl jako farní současně s tzv. Havelským Městem, které založil král Václav I. za spoluúčasti mincmistra Eberharda krátce poté, co v roce 1230 nastoupil na trůn. Zřízení Havelského Města v podstatě připravilo založení Starého Města pražského, se kterým v průběhu 13. století splynulo v jeden správní celek obklopený městskými hradbami.
Původní románský kostel byl v polovině 14. století přestavěn v gotické trojlodí s dvojicí věží v západním průčelí. Na jeho dalším vývoji se podíleli význační architekti své doby. V poslední třetině 17. století ho upravovali Jan Dominik Orsi a Martin Lurago. Zvlněné, výtvarně zdobené průčelí v barokním slohu vzniklo v letech 1723 – 1738 snad podle plánů Jana Santiniho Aichla a Pavla Ignáce Bayera, jako východní dominanta někdejšího tržiště.
Cesta do věží vede dvířky po levé straně vchodu do kostela. Tady v severní věži je třeba nejprve zdolat dřevěné vřetenové schodiště o 26 stupních. Středový nosný sloupek je z jednoho kusu dřeva. U cíle nás čeká zvon Havel ovládaný ručně, zvoní se na něj v neděli ráno před mší svatou.
Pokud někdo chce vystoupat i na jižní věž, musí sejít na úroveň půdy, přes kterou je přechod na systém dřevěných schodišť opatřených zábradlím k druhému zvonu, menšímu než Havel, zvanému Marie. Ten se ovládá automaticky ze sakristie. Za tímto zvonem je ještě jedna zvonová stolice, bohužel opuštěná, němá výčitka té skutečnosti, že zvon byl rekvírován za světové války.
V obou věžích, každá je vysoká 51 m, se dají otevřít okenice do všech čtyř světových stran a kochat se nádherným výhledem na Pražský hrad, věže a střechy staroměstských kostelů a domů, Vítkov a mezi jiným lze dohlédnout až na Černý most, Prosek a Ďáblice.
