Jednou z mála dochovaných stavebních památek na bývalém Židovském Městě je radniční budova čp. 25 v Maislově ulici. Nepotkal jí neblahý osud mnohých objektů v jejím blízkém i vzdálenějším okolí poté, co 11. února 1893 podepsal ve Vídni císař František Josef I. asanační zákon pro hlavní město českého království, Prahu.
Radniční budova, ani její 27, 5 m vysoká věžička nejsou příliš dominantní. Je to způsobeno tím, že jí obklopují vysoké činžovní domy, vystavěné na pozemcích uvolněných asanací, vesměs okolo roku 1900. Rovněž i tím, že Židé nevěnovali radnici a svým domům až příliš pozornosti. Na prvním místě pro židovskou komunitu byly vždy synagogy. Ty sloužily nejen svému nejvlastnějšímu poslání jako bohoslužebné a duchovní centrum, ale vykonávaly se zde též záležitosti správní, soudní a v neposlední řadě i školní.
Předchůdkyně nárožní radniční budovy několikrát vyhořely. Po požáru Židovského Města v roce 1754 bylo přikročeno v letech 1763-1765 k zásadní přestavbě radnice. Tu prováděl stavitel Josef Schlesinger. Nárožní věž vybíhá z mansardové střechy, má krytý ochoz s bohatou rokokovou mříží a báň s lucernou, s Davidovou hvězdou na vrcholu. Nad hlavním radničním průčelím jsou hodiny s hebrejským ciferníkem, jehož ručičky se otáčejí na opačnou stranu, než jsme zvyklí. Další hodiny, umístěné v báni nad ochozem, pak mají ciferník s římskými číslicemi a jejich ručičky se otáčejí obvyklým směrem. Jedná se tak o pražskou raritu. Všechny hodiny zhotovil v roce 1764 Šebestián Landesberger, královský dvorní hodinář z Prahy.
