Kostel sv. Salvátora se z pohledu pražského chodce především prezentuje svým nádherným průčelím obráceným do prostoru Křižovnického náměstí. Jak jeho portikus, tak vrchol tympanonu jsou osazeny pískovcovými sochami světců od Jana Jiřího Bendla. Ve výklenku středu portálu je navíc socha Neposkvrněné Panny Marie.
Trojlodní stavba s kopulí a tribunami je součástí areálu Klementina. Stojí v místech bývalého dominikánského kostela sv. Bartoloměje, nákladným způsobem renesančně přestavěným jezuity. Původní gotický kostel téměř úplně zmizel, částečně snesen a částečně pojat do nové stavby. S přestavbou se započalo před rokem 1578 a v roce 1582 zde byly konány první bohoslužby. Celý kostel však dokončen až roku 1602. Tehdy ještě neměl kopuli ani galerie. Ty vystavěny až za raně barokní přestavby v letech 1649-1654, kdy byly postranní lodě zvýšeny o patro. Současně byla nad křížovou lodí přistavěna kopule, a tím osvětlen vnitřek kostela. Poté, ještě v roce 1654, vybudován před hlavním vchodem portikus s lodžií od arch. Karla Luraga. Portikus má čtyři pilíře tvořící tři arkády. Kostel je dnes považován za jednu z nejcennějších raně barokních architektur v Praze.
Posledním velkým stavebním počinem bylo vybudování dvou vrcholně barokních vysokých věží při východním závěru kostela, podle projektu arch. Františka Maxmiliána Kaňky. Pravděpodobně došlo k přestavbě a navýšení předcházejících věží. Svědčí o tom to, že ve spodní části nynější jižní věže můžeme spatřit gotické okno. Podobně v severní věži zůstal při schodišti zachován gotický oblouk. Obě věže, vysoké téměř 43 m, mají bohatě členěnou fasádu s nárožními pilastry a římsami. V nejvyšším patře je osvětlují velká obdélná okna, v horní části oválně zakončená. Střechy tvoří osmiboké cibulovité báně s lucernou a makovicí.
