Baroko je v celkovém vzhledu Staroměstského náměstí zastoupeno více než důstojně kostelem sv. Mikuláše. Není se co divit, vždyť autorem monumentální architektonické kompozice s kopulí a dvěma věžemi v hlavním průčelí je slavný architekt a stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer. Na místě staršího kostela, zbořeného v roce 1732, byl ten dnešní vystavěn v letech 1732 – 1735. Až do roku 1901 odděloval kostel od Staroměstského náměstí dvoupatrový Krenovský dům. Ten byl zbořen v rámci asanace a tím se otevřel výhled na chrámové průčelí. Ještě více poté, co za Pražského povstání v květnu 1945 vyhořelo východní a severní křídlo Staroměstské radnice a zbylé zdivo muselo být strženo.
Kopule mezi věžemi má výšku 46, 5 m, obě věže jsou o jeden metr vyšší. Zpočátku se mohlo po schodišti vystoupat pouze do jedné z věží. Druhá s ní byla spojena dřevěnou lávkou na vnějšku průčelí. Ta neměla zábradlí a její přechod byl kaskadérským výkonem. Do druhé věže bylo vloženo nové schodiště teprve v roce 1904, za úprav navržených arch. Rudolfem Kříženeckým.
Od roku 1920 kostel užívá Církev československá husitská (do roku 1971 užívající název Církev československá, v letech nacistické okupace 1939 – 1945 Církev českomoravská). Přestože si tato církev vybudovala v Praze několik dalších důstojných svatyň, vlajkovou lodí zůstal staroměstský kostel sv. Mikuláše se svými majestátními věžemi. Objekt je veřejnosti přístupný, konají se zde koncerty vážné hudby.
