Kostel sv. Ducha na Starém Městě pražském, mezi ulicemi Širokou, Dušní a Elišky Krásnohorské, se v minulosti též nazýval kostelem Milosrdenství Božího. Gotická jednolodní stavba s protáhlým presbytářem a hranolovou věží při severní straně se později dočkala barokních úprav. Týkalo se to především kleneb a záklonků oken. Z původního stavu zůstal relativně neporušený pouze přístavek při severním boku kostela. Typická architektura středního období lucemburské gotiky je pozoruhodná též z hlediska historického urbanismu. Situovaná byla v předělu mezi někdejšími sídlišti Židů západního a východního ritu v těsném sousedství synagogy zvané Stará škola nebo též Templ.
Věž z lomového kamene stojí při severním závěru kostela. Zvýšena byla v roce 1807 a dnes je vysoká 35,5 m. Vchází se do ní přes předsíň sakristie a má čtyři patra. Přízemí a první patro je gotické, ostatní části přestavěny a včetně báně dostavěny v již zmíněném roce 1807 podle projektu dvorního stavitele Ignáce Aloise Palliardiho. Gotická část má nároží zpevněné tesanými kvádry, ve východním průčelí prvního patra je gotické okno s tesaným ostěním. Vzhůru se věží postupuje vřetenovými schodišti, nejvýše pak vede 16 dřevěných schodů se zábradlím. Ze schodišť jsou přímé úzké vstupy do jednotlivých pater věže a na půdu. Ve zvonici jsou čtyři velká okna opatřená okenicemi a pouze jeden dochovaný zvon. Datovaný je k roku 1706 a je dílem Mikuláše Löwa. Ostatní dvě zvonové stolice jsou volné. Od stávajícího zvonu vede dlouhé lano až do sakristie. V místech, kde prochází přepatrováním je veden v trubce. Tímto způsobem se zvoní před každou mší svatou.
Kostel sv. Ducha má ještě sanktusníkovou věžičku na hřebenu střechy. K jejímu vztyčení došlo v roce 1833, kdy byla nově vybudovaná podle původních forem.
