Skupina budov okolo majestátní hranolové Staroměstské vodárenské věže na Novotného lávce nese pojmenování Staroměstské mlýny, i když odtud již dávno odešla mlýnská chasa a utichl klapot mlýnských kol. Dříve tu bývaly mlýny a budova bývalé staroměstské vodárny čp. 201, jež celou skupinu přestavěných a rekonstruovaných objektů uzavírá na západní straně. Se Staroměstskou vodárenskou věží je doslova spojovala „pupeční šňůra“, protože všechny společně potřebovaly ke svému provozu vltavskou vodu. Jejich provoz úzce souvisel se staroměstským jezem.
Bohužel je také spojovaly četné požáry, a to jak v dobách válečných, tak i jindy. Především Staroměstská vodárenská věž byla jako dominantní objekt častým a snadným terčem nepřátelské dělostřelby. Navíc byla naděje, že když bude přerušeno zásobování města vodou, dojde k rezignaci na jeho obranu. Nevýhodou též bylo, že potrubí i vodní nádrž se v zimních měsících nahřívaly otevřeným ohněm a protože objekt měl mnoho dřevěných konstrukčních prvků, stačila malá neopatrnost a vznikl požár. Však také, nepočítáme-li menší zahoření, věž prodělala devět velkých požárů a je v tom smyslu smutnou pražskou rekordmankou. Vždy ovšem došlo k rychlé opravě, neboť pro život města byla nezbytná.
Po posledním velkém požáru v roce 1878 došlo k přestavbě věže a navíc k jejímu navýšení o jedno patro. Dostala novogotickou střechu a byla opatřena hodinami. Věž vysoká 52 m prodělala v osmdesátých letech minulého století generální rekonstrukci a přestavbu. Dnes je rozdělena do šesti podlaží, je využívaná komerčně a tudíž veřejnosti nepřístupná. Její vrchol je však stejně bez výhledu.
