Smutně hledí na své upravené okolí Novomlýnská vodárenská věž, stojící na jižním předpolí Štefánikova mostu. Významná nemovitá kulturní a technická památka je již na první pohled ve špatném stavebním stavu. V minulosti přinášela lidem v této dolní části Nového Města pražského životodárnou vodu, ale dnes jsou její služby zapomenuty a je ponechána svému osudu. Kdyby uměla mluvit, jistě bychom slyšeli hořká slova o lidském nevděku.
Pražské historické vodárny dodávaly vodu odebíranou z řeky Vltavy. Energii k čerpání získávaly z vodního spádu řeky. Využívaly se jezy zároveň postavené pro mlýny. Jezy se stavěly šikmo k ose řeky podle plánů, které vytvořili mlynáři. Ti byli uznávanými odborníky ve vodním stavitelství a hospodářství.
Stávající věž byla dostavěna v roce 1658, zřejmě v půdorysu své předchůdkyně. Ta byla poškozena švédskou dělostřelbou v roce 1648 a zcela zničena při velké povodni 6. února 1655. Renesanční věž z lomového kamene je obložena pískovcovými kvádry. Vstup od řeky na severní straně zdobí mramorový, plasticky bohatě bosovaný pravoúhlý portál s nadsvětlíkem. V pěti patrech věže je na každé straně osově umístěno protáhlé okno v kamenné lištové šambráně s vnitřním ozubením. V nejvyšším, šestém podlaží je do každé strany prolomeno po třech oknech. Ta mají vnitřní polokruhový záhlub, ale vnější obrys kamenných šambrán je pravoúhlý. Střecha je stanová. Již velmi dlouhou dobu nefunkční vodárenská věž má osekány římsy, neboť hrozil jejich nekontrolovaný pád.
Stejně dávno došlo ke zboření tady stojících mlýnů a původní zástavby. Řeka Vltava se dostala do zajetí nábřeží a k věži to má pěkně daleko, navíc přes dvě rušné komunikace. Několik pokusů věž oživit selhalo, a tak tato památka čeká dál na své smysluplné využití.