Mezi pražskými vltavskými mosty najdeme i čtyři mosty sloužící železniční dopravě. Nejstarším je klenutý, kamenný Negrelliho viadukt z roku 1850. Dalším je železný příhradový most na Výtoni, u nějž původní mostní konstrukci z roku 1871 nahradila o třicet let později ta dnešní. Třetím pražským železničním mostem je most v Braníku. Dokončen byl v roce 1955. Čtvrtým v této řadě je Holešovický železniční most pod Bulovkou z předpjatého betonu, dokončený v roce 1975 a dán do provozu o rok později.
Holešovický železniční most je součástí holešovické železniční přeložky. Spojuje Holešovice s Libní, na libeňské straně navazuje na 331 m dlouhý tunel pod Bílou skálou. Na trati jsou pak další mostní objekty: přes Rokytku a ulici Zenklovu, přes ulici Na Žertvách a ulici Sokolovskou, dále pak dva mosty na trati Praha – Vysočany. Holešovický železniční most přes Vltavu z předpjatého betonu s rámovou konstrukcí je dlouhý 387,5 m a široký 10 m. Dělí se na pět polí po 77,5 m. Dvoukloubový rám nesou šikmé stojky 12 m vysoké, při své dolní části jsou čtyři metry silné. Ty spočívají na kruhových pilířích o dvacetimetrovém průměru v základech a o osmimetrovém průměru při horní hraně. Neobvyklá je vzhledem k řece šikmost mostu, která činí 45 stupňů, navíc má jednostranný spád 0,55 procent.
Hlavním projektantem mostu byl ing. dr. Vilém Možíš (1914-1975). Stavbu provedl podnik Stavby silnic a železnic. Stalo se tak bez jakéhokoliv přerušení lodní dopravy. Holešovický železniční most, často také nazývaný Železniční most pod Bulovkou, se v říjnu 1975 podrobil úspěšné zatěžkávací zkoušce. Ve své celistvosti byl kolaudován v prosinci 1976.
