Dne 16. dubna 1901 bylo uzákoněno připojení Libně k Praze a Libeň se tak stala poslední předměstskou obcí, která byla před I. světovou válkou spojena s hlavním městem a to jako její VIII. čtvrť. V důsledku toho došlo o rok později ke spojení městských částí Holešovic a Libně přes řeku Vltavu prozatímním dřevěným mostem.
Příležitost na výstavbu nového mostu se naskytla poté, co ministerstvo veřejných prací rozhodlo v tomto místě provést velkorysou regulaci řeky. Most tak mohl být postaven částečně na suchu a teprve pak byl, pod jeho oblouky, převeden tok řeky Vltavy do nového koryta.
Autory projektu nového železobetonového mostu z Holešovic do Libně byli ing. František Mencl a arch. Pavel Janák. Statický výpočet provedl ing. Václav Dašek. Stavba byla zahájena na sklonku roku 1924. Všechny stavební práce skončily na podzim o čtyři roky později. Nový most měl celkovou délku mostních konstrukcí 370 m. Se zemními náspy, nesoucími vozovku na koncích a uprostřed při přechodu maninského a libeňského poloostrova, byla celková délka této mostní komunikace 780 m. Při šíři 21 m byl ve své době nejdelším a nejširším pražským mostem. Zcela však postrádal plastickou výzdobu, byl projektován a chápán jako ryze účelové a technické dílo. Funkce dvojkolejné městské elektrické dráhy na jeho mostovce zůstala zachována dodnes. Most byl pražské veřejnosti slavnostně předán do užívání 29. října 1928, v rámci oslav desátého výročí vzniku Československé republiky.
V duchu pražské tradice také tento most několikrát změnil svůj název. Po svém vzniku se jmenoval Libeňský, v letech 1938-1940 Baxův, za německé okupace se v letech 1940-1945 vrátil název Libeňský. Poté se na několik let opět jmenoval Baxův, od roku 1952 nesl název Stalingradský. Dnes se vrátilo původní pojmenování Libeňský most.
