Heyrovského náměstí bylo takto pojmenováno v roce 1972. Stalo se tak k poctě českého fyzikálního chemika, profesora Jaroslava Heyrovského (1890-1967). Český vědec byl jmenován čestným doktorem mnoha světových univerzit. Především se ale stal prvním československým nositelem prestižní Nobelovy ceny za chemii, za objev polarografické metody a jejího využití. Na Nobelovu cenu v tomto oboru byl navržen již v letech 1940,1947 a 1956. Z rukou švédského krále Gustava Adolfa VI. jí ve Stockholmu přijal až 10. prosince 1959.
V západní části náměstí stojí významné architektonické dílo druhé poloviny 20. století, Ústav makromolekulární chemie ČSAV čp. 1888. Do čela náměstí směřuje nízká, jen dvoupodlažní, mírně prohnutá budova. V jejím středu je lehce zasunut vysoký portál, zdůrazněný kratším předsazeným schodištěm. K severnímu čelu této budovy, která tvoří jakousi podnož, přiléhá kolmo vysoký, šestipodlažní objekt s hladkou fasádou. Celek byl postaven jako ocelový skelet na betonové základně v letech 1961-1965 podle projektu ing. arch. Karla Pragera.
Zatímco severní stranu náměstí tvoří převážně vilová zástavba s předzahrádkami, na protilehlé straně je stanoviště hasičské stanice, včetně garáží pro cisterny.
Ve středu náměstí je dvoukolejné kruhové obratiště tramvají s nástupními stanicemi směrem do centra města.
