Stejně jako mnoho jiných, i toto dejvické náměstí bylo několikrát přejmenováno. Od svého vzniku v roce 1925 až do roku 1940 se nazývalo Vítězné. Stalo se tak na počest vítězného boje čs. lidu za národní samostatnost, který vyvrcholil v roce 1918 vyhlášením samostatné Československé republiky. V letech 1940-1945 se dočkalo pojmenování náměstí Branné moci. Samozřejmě vzhledem k době se jednalo o brannou moc Velkoněmecké říše. Mezi lety 1946-1952 se nazývalo Dr. Edvarda Beneše, k poctě v pořadí druhého prezidenta ČSR, poté, až do roku 1990, náměstím Říjnové revoluce, na paměť bolševické revoluce v Rusku v říjnu 1917. Po změně politických poměrů se vrátil původní název.
První úvahy o řešení prostoru dnešního náměstí se datují k roku 1921, kdy Státní regulační komise zvažovala regulaci dejvicko-bubenečského území. Po mnoha diskuzích byl k realizaci vyzván prof. dr. ing. arch. Antonín Engel. Ten vytvořil monumentální náměstí, které je dnes počítáno mezi vynikající pražská urbanistická a architektonická díla mezi světovými válkami. Bohužel výstavba po obvodu náměstí tehdy neproběhla v celé šíři původního projektu. V současnosti se tak připravuje dostavba chybějící fronty Vítězného náměstí, v intencích určených předválečným regulačním plánem.
Vítězné náměstí je rovněž významným dopravním uzlem, vždyť do něho paprskovitě ústí několik frekventovaných komunikací. Projíždí tady i tramvaje a svojí konečnou stanici tu má několik autobusových linek přijíždějících ze západního a severního okraje Prahy. V neposlední řadě je tady i konečná stanice metra trasy A – Dejvická.
