Při vzniku náměstí se mu dostalo pojmenování Dürichovo, a tak tomu bylo až do roku 1940. Stalo se tak k poctě Josefa Düricha (1847-1927), českého odbojového pracovníka za první světové války. V letech 1940-1945 se nazývalo Scharnhorstovo podle pruského generála Gerharda Johanna Davida von Scharnhorsta (1755-1813). Po skončení II. světové války, až do roku 1947, se vrátilo pojmenování Dürichovo, poté až do dnešní doby náměstí Svobody, na oslavu opětně svobodného československého státu.
Celou západní stranu náměstí zabírá rozlehlá budova Ministerstva obrany České republiky čp. 471/27 z roku 1925. Ze stejného období jsou i čtyři sochy na podstavcích na římse nad vchodem. Jsou z ateliéru akad. sochaře Břetislava Bendy a představují vojáky s výstrojí a výzbrojí používanou v té době čs. brannou mocí.
Protilehlou východní stranu náměstí zabírají školní budovy. Z nich základní škola čp. 930/3 nese jméno vynikající české pěvkyně Emy Destinnové. Před školami na trávníku stojí sousoší Mír, dvě děti hrající si s holubicí. Dílo vytvořil sochař Karel Hladík na konci dvacátých let minulého století.
Na západní straně stojí tzv. Skleněný dům čp. 728/1, výjimečné dílo české meziválečné architektury. Jeho projektantem byl arch. Richard Ferdinand Podzemný. První nájemníci se sem nastěhovali v roce 1938.
Uprostřed náměstí stojí rozměrný Památník padlých československých letců v letech 1939-1945. Základní kámen byl položen 29. října 1993, k slavnostnímu odhalení došlo 12. května 1995. Autorem památníku byl sochař František Bělský (1921-2000).
