Klárov se rozkládá při malostranském předpolí Mánesova mostu. Úřední název dostalo náměstí až po vytvoření Velké Prahy v roce 1922. Pojmenováno bylo k poctě univerzitního profesora Aloise Klara (1763-1833), velkého lidumila a zakladatele Klarova ústavu slepců. Jeho budova čp. 131 stojí severně. Projekt na dvoupatrovou pozdně empírovou budovu vypracoval arch. Vincenc Kulhánek. Věž umístěná nad středním rizalitem na střeše je čtyřboká, s věžními hodinami a zvonem. V tympanonu hlavního průčelí je reliéf od sochaře Josefa Maxe. Znázorňuje biblický výjev, kdy Tobiáš natírá svému slepému otci oči zázračnou mastí z rybích jater, kterou připravil archanděl Rafael, a tím mu vrací zrak. Objekt, dnes již sloužící jinému účelu, byl vystavěn v letech 1836-1844.
Stanice metra trasy A – Malostranská je počítána mezi nejkrásnější vůbec. Jejím autorem je ing. arch. Zdeněk Drobný. V atriu je využit vodní fenomén a umístěny kopie barokních plastik Matyáše Bernarda Brauna. Zde je také vchod do bývalé jízdárny Valdštejnského paláce, v současnosti využívané jako galerie, konají se tady prestižní výstavy.
Nároží ulic Letenské a U Lužického semináře ovládá dům U Zlaté lodi čp. 118 se zajímavým domovním znamením. Objekt, původně renesanční, byl přestavěný v baroku i klasicismu. V minulosti zde bývala prosperující zájezdní hospoda.
V prostoru náměstí jsou i dva pomníky. Ten první, prostý, připomíná zbytečnou smrt studentky ČVUT Marie Charouskové, která tady byla bezdůvodně zasažena dávkou ze samopalu při okupaci vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.
Zcela nedávno byl v jižní části parku slavnostně odhalen Památník II. odboji. Sochařskou část provedl prof. Vladimír Preclík, architektonickou část ing. arch. Ivan Ruller, Martin Kareš a Robert Rais. Základní kámen k pomníku byl položen 4. května 2005.
