Hradčanské náměstí je důstojným předpolím Pražského hradu. Na severní straně stojí Arcibiskupský palác čp. 56, rozsáhlý stavební komplex složitého vývoje s monumentálním průčelím. Je sídlem pražského arcibiskupa. Sousední palác Šternberský čp. 57 byl postaven v letech 1697-1708 na místě starší zástavby. Stavebníkem objektu byl Václav Vojtěch ze Šternberka. Dnes jsou v paláci umístěny sbírky Národní galerie. Dále jsou tzv. Kanovnické domy. Severní frontu náměstí uzavírá renesanční Martinický palác čp. 67, vystavěný ve druhé polovině 16. století.
Západní stranu náměstí tvoří Kapitulní rezidence čp. 65, ale především jí ovládá palácová architektura Toskánského paláce čp. 182. Palác byl vybudován za vedení Jakuba Antonia Canavella, v letech 1689-1691 podle projektu Jeana Babtisty Matheyeho. Na atice je řada raně barokních soch od Jana Brokofa.
Na jihu stojí kostel sv. Benedikta spolu s klášterem karmelitek čp. 184, dále renesanční Schwarzenberský palác čp. 185, původně Lobkovický, vystavěný v letech 1545-1567. Křídla paláce obstupují čestný dvůr, uzavřený z náměstí ozdobnou zdí s mřížovými vraty. Klasická sgrafitová výzdoba je nejrozsáhlejší v Praze. V současnosti je v objektu expozice Národní galerie. Tuto stranu náměstí uzavírá trojkřídlý, klasicistní Salmovský palác čp. 186.
Střed náměstí ovládá morový sloup Panny Marie, dílo Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Vysvěcen byl 13. května 1736. Na náměstí stojí i významná technická památka, litinový, výtvarně bohatě zdobený kandelábr plynového osvětlení, vyrobený v roce 1867 v Komárovských železárnách. V sousedství Salmovského paláce je pomník T. G. Masaryka. Socha prvního československého prezidenta stojící na vysokém podstavci je vysoká 3 m, váží zhruba 500 kg a je trojnásobnou zvětšeninou díla sochaře Otakara Španiela z roku 1937. Tu provedli sochaři Josef Vajce a Jan Bartoš. Slavnostní odhalení se konalo 7. března 2000.
