Po založení Nového Města pražského v roce 1348 se prostor nazýval Senný trh, o století později do roku 1896 to bylo Senovážné náměstí. Pojmenování reflektovalo tu skutečnost, že v místě býval senný trh a senná váha. V letech 1896-1940 se jmenovalo Havlíčkovo náměstí. Za německé okupace se vrátil název Senovážné, poté opět až do roku 1947 Havlíčkovo. V letech 1947-1951 neslo náměstí pojmenování Soukupovo, po českém politikovi a novináři JUDr. Františku Soukupovi (1871-1940), který byl po vzniku ČSR dva roky ministrem spravedlnosti a v letech 1929-1939 předsedou senátu. V roce 1951 dostalo náměstí pojmenování Maxima Gorkého, podle jednoho z klasiků sovětské literatury Maxima Gorkého (1868-1936), který navštívil i Prahu. Po roce 1990 se vrátil název Senovážné náměstí.

Jednoznačnou dominantou náměstí je bývalá městská věž a zvonice při kostele sv. Jindřicha z let 1472-1476. Je nejvyšší volně stojící zvonicí v Praze. Prodělala několik požárů a nepřítelem jí byl i silný vítr. Po požáru byly v roce 1745 provedeny barokní úpravy a v roce 1880 ukončena regotizace arch. Josefem Mockerem. Opuštěná a zchátralá věž byla koncem devadesátých let minulého století generálně rekonstruována a vložena do ní nová železobetonová samonosná konstrukce. Má deset pater, v tom nejvyšším je nově instalována zvonkohra o deseti zvoncích.

Jako každé historické náměstí je i Senovážné obklopeno význačnými domy. Projíždí tu i několik tramvajových linek. Za pozornost stojí menší upravený park v jeho východní části. Tady stojí i novodobá kašna odhalená 22. dubna 2002. Půvabné dílo navrhl akad. sochař Jan Wagner, bronzové polychromované sochy jsou dílem Rakušanky českého původu, sochařky a malířky Anny Chromy.