Haštalská čtvrť – toto pojmenování lze dnes jen těžko nalézt v oficiálním přehledu pražských čtvrtí. Staropražané však takhle zcela běžně nazývali území farní osady kostela sv. Haštala na Starém Městě pražském, severně od Dlouhé třídy a západně od Revoluční třídy. V minulosti měla tato farnost vymezenou svoji přesnou hranici, každá škola či měšťanský dům měly zcela jasno, zda do farnosti patří, či nikoli.
Centrem této farnosti bylo právě Haštalské náměstí, pojmenované tak podle zasvěcení zde stojícího kostela. Ten je gotický, podélný s vysokou hranolovou věží. Vystavěn byl ve 14. století v místech staršího románského kostela. V letech 1689-1695 došlo, především v jeho horních partiích, k barokní úpravě podle plánů arch. Pavla Ignáce Bayera. Zajímavostí je, že zde byl v květnu 1820 pokřtěn významný český malíř Josef Mánes. Zasvěcení kostela k poctě sv. Haštala je ve střední Evropě poměrně vzácné. Světec žil ve 3. století na dvoře císaře Diokleciána. V době pronásledování křesťanů tyto ukrýval ve svém domě. Byl prozrazen a zemřel mučednickou smrtí.
Budova bývalé fary čp. 789, severně od kostela, je gotického původu. Farou se stala v roce 1739 a záhy poté došlo k její přestavbě. V ohradní zdi je zazděn fragment Krocínovy kašny, která stávala na Staroměstském náměstí. Objekt je cenným a malebným zbytkem někdejší Haštalské čtvrti. V současnosti ho užívá církev řecko-katolická.
Zajímavý je i dům čp. 1041 na východní straně náměstí, bývalá kostnice. Urbanisticky pozoruhodná budova byla zbudovaná v roce 1717 na místě starší zástavby. Kostnice patřila ke hřbitovu, který se dříve rozkládal na části náměstí. Hřbitov i kostnice byly zrušeny v roce 1832. Po stavebních úpravách v domě po nějaký čas bydleli kostelníci od sv. Haštala.
