Jedno z nejhodnotnějších děl české architektury druhé poloviny 19. století, Národní divadlo čp. 223 v Praze, bývá také láskyplně nazýváno Zlatou kapličkou nad Vltavou. Jeho polohu vymezuje Národní třída, Masarykovo nábřeží a Divadelní ulice.
Již v roce 1845 podala skupina českých vlastenců stavovskému sněmu žádost o zřízení českého divadla. O pět let později byl ustaven Sbor pro zřízení českého národního divadla, který začal organizovat peněžité sbírky. Mezitím na části zakoupené stavební parcely vyrostlo podle projektu arch. Ignáce Ullmanna v roce 1862 Prozatímní divadlo, situované tak, aby později splynulo s Národním divadlem. Hrálo se v něm nakonec dlouhých jednadvacet let.
Mezitím již v roce 1866 vyšel z vypsané soutěže vítězný návrh na stavbu Národního divadla od arch. Josefa Zítka. Slavnostní položení základního kamene 16. května 1868 se stalo obrovskou národní manifestací. Divadlo bylo vybudováno v novorenesančním slohu na půdorysu nepravidelného lichoběžníku. Zahájilo svou činnost 11. června 1881 operou Libuše Bedřicha Smetany.
Dne 12. srpna 1881 nastal obrovský požár a divadlo zcela vyhořelo. Nové Národní divadlo s použitím architektury Josefa Zítka vyprojektoval arch. Josef Schulz a vlastní stavba proběhla v letech 1882-1883. Slavnostní otevření se konalo 18. listopadu 1883.
Na provedení výtvarné výzdoby interiérů i exteriérů se podíleli nejvýznamnější čeští umělci té doby. Stejně tak i při nespočetných činoherních, operních či baletních představení tady působili ti nejlepší umělci. Vždyť stanout na jevišti naší první scény je ta největší čest.
V letech 1977-1983 prodělalo Národní divadlo generální rekonstrukci včetně dostavby Nové scény, provozních budov a podzemních garáží.
