Pražský ostrov Žofín leží v samém centru města a i proto je hojně využíván ke krátkodobé rekreaci. Pouliční ruch sem příliš nedoléhá a vzrostlá zeleň vybízí v letním období k posezení. Dne 27. září 1840 navštívil ostrov arcivévoda František Karel. Při té příležitosti byl požádán o souhlas, aby ostrov mohl být pojmenován k poctě jeho manželky Žofie – Žofínský ostrov. Písemný souhlas arcivévody má datum 19. ledna 1841.

Centrálním objektem na ostrově je restaurační budova čp. 226, volně stojící dvoupatrová novorenesanční stavba, vybudovaná v roce 1884 podle projektu Jindřicha Fialky rozšířením a přestavbou klasicistního domu z roku 1830. V průběhu let se zde konalo bezpočet významných politických a kulturních akcí, mnohdy s vlasteneckým podtextem. Na ostrově jsou i dvě sochy, spisovatelky Boženy Němcové od Karla Pokorného a jedno ze stěžejních děl sochaře Ladislava Šalouna, socha Souzvuk.

Ostrov je spojen s nábřežím nejen krátkým mostem, ale též bílou konstruktivistickou budovou Spolku výtvarných umělců Mánes z roku 1930, podle plánů arch. Otakara Novotného. Stojí zde i starobylá Šítkovská vodárenská věž.

Jelikož je ostrov nepřetržitě volně přístupný, je možno pozorovat i pozdě večer provoz osvětlených parníčků na řece, novoměstský jez, smíchovskou stranu, Střelecký ostrov, Jiráskův most nebo most Legií. Nepřehlédnutelné je nádherně osvětlené novorenesanční Národní divadlo. Zajímavý je i pohled na převážně secesní domy na Masarykově nábřeží. Mezi nimi vyniká velký nárožní dům čp. 224 se secesní fasádou od arch. Jiřího Stibrala z roku 1905, s plastickou výzdobou Ladislava Šalouna. Dále jižně v domovní frontě spolkový a činžovní dům Hlaholu čp. 248. Secesní stavba rovněž z roku 1905, podle návrhu arch. Josefa Fanty, prostupuje celým blokem. Plastiky na fasádě jsou dílem Josefa Pekárka, ornamentální výzdoba je od Karla Mottla. Jsou zde i tři pamětní desky k poctě význačných sbormistrů zpěváckého spolku Hlahol, založeného již v roce 1861. Připomínají Bedřicha Smetanu, Karla Bendla a Karla Knittla.