Dvoulodní gotická stavba kostela sv. Vojtěcha stojí mezi ulicemi Vojtěšskou, Šítkovskou a Pštrossovou ulicí na Novém Městě pražském. Jeho severní boční loď vznikla nejspíše na počátku 14. století. Jižní, dnes hlavní loď, přistavěna krátce po založení Nového Města. Ani tomuto pražskému kostelu se nevyhnula rozsáhlá barokní přestavba. Zde proběhla v letech 1671-1693. Poté byl kostel znovu vysvěcen biskupem Janem Dlouhoveským. V letech 1874-1875 ještě regotizován presbytář a provedeny další práce.
Kostel sv. Vojtěcha spolu s budovou fary a zvonicí tvoří zajímavou skupinu historických objektů. Okolní zástavba se k nim zachovala ohleduplně a ponechala jim dostatečně velký prostor. Zůstala tak zachovaná důstojná vzpomínka na někdejší Vojtěšskou čtvrť, která byla pojata do půdorysu Nového Města pražského.
Dvoupatrová zvonice, vysoká 34 m, stojí na místě bývalého hřbitova, který jí spolu s kostelem obklopoval. Poté, co 1. června 1786, byl vydán zákaz pohřbívání při pražských farních kostelech, došlo k jeho zrušení. Hřbitovní zeď zbouraná až v roce 1877 a prostor osázen stromy.
Podle pamětní desky byla zvonice dokončena 1539. Od té doby několikrát přestavovaná, o čemž svědčí její větší barokní okna ve druhém poschodí, krytá žaluziemi. Nový krov, osmibokou cibulovitou báň s lucernou, makovicí a křížem na vrcholu dostala zvonice v roce 1709. Je třeba vzpomenout i sanktusníkovou věžičku na hřebenu střechy kostela.
Ve zvonici jsou zavěšeny dva zvony, Vojtěch z roku 1540 a Ludmila z roku 1545. V lucerně pak ještě zvon z roku 1611 a dva cimbály, oba z roku 1706 od Antonína Schönfeldta ze Starého Města pražského.
