Pohlížíme-li z příhodného vyhlídkového bodu na panorama jihozápadní části Nového Města pražského objevíme kousek nad Tančícím domem sanktusníkovou věžičku. Znalci staré Prahy vědí, že patří staropražskému kostelu sv. Václava na Zderaze, zajímavého nejen svojí architekturou, ale i historií. Jednolodní gotická stavba při nároží dnešních ulic Resslova a Dittrichova vznikla v polovině 14. století z románského kostela asi z let 1170-1181. Kostel byl nově zaklenut v letech 1586-1587, regotizován v roce 1909, kdy rovněž vznikla terasa a po roce 1926 upraven do dnešní podoby.
Již v roce 1278 se románský kostel uvádí jako farní se hřbitovem pro potřeby zdejší osady. Spravoval ho řád křížovníků s červenou hvězdou. V husitských válkách zůstal kostel nedotčený a stal se farním chrámem husitským. Záhy po bitvě na Bílé hoře získal kostel řád bosých augustiniánů, kteří si v sousedství postavili velký klášter. Dne 12. března 1785 byl klášter i kostel zrušen a inventář rozprodán. V roce 1809 zřízena v klášteře trestnice a přistavěna nová křídla budov. Teprve v roce 1826 byl kostel upraven a slouženy zde bohoslužby pro trestance.
Po vystavění nové trestnice na Pankráci ta zdejší zrušena a budovy zbourány. Na jejich místě vznikla nová zástavba a stávající uliční síť. Zbořen měl být i kostel, který se dostal do havarijního stavu. Koupila ho však náboženská obec církve československé a opravila ho pro své potřeby. Otevřen byl 29. září 1929 a zasvěcen opět patronu české země sv. Václavovi.
Při západním průčelí zdobí střechu věžička, vyrůstající z jejího hřebene. Má barokní tvary, je osmiboká s velkou lucernou, zakončená rovněž osmibokou cibulovitou bání, nad níž jsou ještě dvě menší a makovice.
