Osudy předchůdkyň této vodárenské věže nelze v krátkosti rekonstruovat. Můžeme pouze konstatovat, že o jejich občasnou zkázu se zasloužily požáry a povodně.
Ta stávající byla vybudovaná v roce 1588-1591. Práce řídil měšťan a radní Nového Města pražského Karel Mělnický. Věž a vodárna, která se k ní přimykala na severní straně, byla budovaná pomocí dřevěného jeřábu sestaveného na místě. Tesaři rovněž zhotovili osm vodních kol na pohon strojů. V listinných dokumentech se k roku 1610 uvádí, že z vodárny se dodává voda do tří čtvrtin Nového Města. Své pojmenování získala po mlynáři Janu Šítkovi, který měl v těsné blízkosti mlýn.
V roce 1881 byla věž vodárny vyřazena z provozu, pánev na vodu umístěná přímo pod bání věže snesena a její funkci převzal nový vodojem na Karlově. Stará vodárna pak v letech 1882-1883 důkladně zrekonstruovaná. Takto sloužila až do 24. května 1913.
Šítkovská vodárenská věž má čtvercový půdorys 10 x 10 m, síla zdí je v přízemí 2,1 m a v posledním patře 1, 15 m. Uvnitř má osm pater, i když zevně je horizontálními římsami přiznáno pouze pět. Její zdivo z lomového kamene je vysoké 35 m, výška báně 12 m, celková výška tedy činí 47 m. Zevně je obložena pískovcem, zevnitř omítnuta. Bosované portály jsou vytesány z červeného mramoru, ostatní ozdobné detaily jsou z pískovce. Nad vchodem do přízemí věže je novoměstský znak. Okna jednotlivých pater mají jednoduché obdélné šambrány provedené v kamenném obložení. Uvnitř věže jsou dřevěné trámové stropy, jednotlivá patra jsou dostupná dřevěnými schody. Šítkovská vodárenská věž je nejšikmější v Praze. Její odchylka od svislice činí 1, 15 m k jihovýchodu.
V letech 1995-1996 byly v rámci velké opravy Mánesa sanovány i základy věže. K celkové rekonstrukci došlo v letech 2005-2008.
