Věžička, sanktusník kostela sv. Kosmy a Damiána v areálu Na Slovanech je skutečně hodna použití zdrobnělého názvu. Mezi ostatními pražskými věžemi je spíše drobečkem, ale díky tomu, že kostel stojí na značně vyvýšeném místě, v žádném případě nezaniká a je pozoruhodným orientačním bodem. Navíc kostel stojí na místě skutečně posvátném.

Stával tu farní kostelík bývalé, dnes již zaniklé osady Podskalí. Pravděpodobně byl románský a jeho zasvěcení stejné jaké má jeho nástupce. Pověst vypráví, že svého času tady sloužili mši svatou i dva významní čeští světci, druhý pražský biskup Vojtěch a zakladatel sázavského kláštera Prokop.

Své největší slávy se kostel dočkal v roce 1347, když český panovník Karel IV. pozval do Prahy benediktiny slovanské liturgie z Chorvatska. V jeho zdech pak několik let zněla staroslověnská liturgie, a to až do té doby než si benediktini vybudovali v těsném sousedství svůj velkolepý klášter a klášterní kostel.

Dnešní podoba je výsledkem barokní přestavby v letech 1657-1659. Je to obdélná jednolodní stavba s mělkým ploše uzavřeným chórem, zastřešená valbou, ukončenou sanktusníkem. Zevně člení hladké stěny liseny a tři lunetová okna na bocích, západní průčelí je prolomeno čtyřmi obdélnými okny. Zvenku na východní straně je umístěna nápisová pamětní deska týkající se historie objektu. Dodejme jen, že poté, co se po roce 1990 ujali benediktini svého majetku, kostela a kláštera Na Slovanech, vrátil se jim zpět i kostel sv. Kosmy a Damiána.

Věžička na hřebeni střechy má klasický barokní tvar. Na nízkém soklu je lucerna, obojí osmiboké, stříška je kuželovitá silně prolamovaná, zakončená hrotem s makovicí.