Významná sakrální nemovitá kulturní památka kostel sv. Apolináře, ve stejnojmenné ulici na Novém Městě pražském, je v jádru gotická stavba z druhé poloviny 14. století. Jejím zakladatelem byl v roce 1362 český panovník Karel IV. Kostel, dokončený po roce 1376, sloužil kolegiátní kapitule přeložené do Prahy ze Sadské.
V interiéru jsou částečně zachovány gotické nástěnné malby z doby kolem roku 1390. Část mobiliáře pochází z kostela Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově. Ten přenesen, když uvedený kostel byl za josefínských reforem, jak se později ukázalo pouze dočasně, zrušen a odsvěcen.
Kostel sv. Apolináře byl v roce 1671 a poté ještě v letech 1757- 1768 zbarokizován. V roce 1784 se pro tuto část města stal farním. Dočkal se i částečné regotizace. Stalo se tak v letech 1893 – 1898 pod vedením arch. Josefa Mockera.
V jihozápadním nároží je 42 m vysoká věž o čtvercovém půdorysu a šířce strany 9 m. Spolu s kostelem stojí na vysokém návrší od nepaměti nazývaného Větrov a tím tvoří výraznou dominantu. V nejvyšším patře se věž mění v osmibokou. Ve třetím a čtvrtém patře má větší gotická lomená okna s jednoduchou kružbou, zatímco níže položená obdélná okna jsou dílem Mockerovy přestavby. Při této přestavbě byl upraven i nástup z podkruchtí do věže a vnitřní schodiště. Z téže doby pochází i střecha věže.
Ve zvonici je zavěšen zvon Apolinář z roku 1867 od Jana Jiřího Kühnera z Malé Strany o hmotnosti asi 180 kg. Ostatní zvony byly vesměs rekvírovány za I. světové války.
