Staroměstské vltavské nábřeží, dnes pojmenované k poctě geniálního českého hudebního skladatele Bedřicha Smetany (1824 – 1884), sahá od Národního divadla až ke Křižovnickému náměstí. Po jeho vzniku se mu říkalo pouze Nábřeží, neboť bylo v této podobě prvním v Praze, později Staroměstské nábřeží. V letech 1894-1919 dostalo název Františkovo, podle rakouského císaře Františka I., který vládl v rozmezí let 1792-1835. Od roku 1919-1940 neslo pojmenování Masarykovo. Za nacistické okupace se nazývalo Vltavské, z toho v letech 1942-1945 platilo pouze německé označení Reinhard-Heydrich-Ufer. Poté se na sedm let vrátil název Masarykovo. V roce 1952 bylo nábřeží přejmenováno na Smetanovo.
K jeho stavbě došlo v návaznosti na výstavbu řetězového mostu, předchůdce dnešního mostu Legií. Obě záležitosti inicioval Karel hrabě Chotek a byly svěřeny firmě Vojtěcha Lanny. Základní kámen ke stavbě mostu byl položen 21. dubna 1840. Nábřeží mělo být dokončeno do konce roku 1841. Skládalo se ze dvou žulových zdí z tesaných kvádrů, mezi nimi byl zásyp s dlažbou. Základ stavby tvořil pilotový rošt. Kvůli stavbě řetězového mostu a nábřeží musely být vykoupeny všechny zde stojící domky, lázně, mlýny a pozemky.
Po dokončení se stalo nábřeží jednou z nejpřednějších pražských kolonád, s nádherným výhledem. Nejinak je tomu i dnes. Uvádí se, že výhled ze Smetanova nábřeží patří k nejobdivovanějším na světě. Nabízí se tu řeka Vltava se svým staroměstským jezem, severní cípy ostrovů Žofín a Střeleckého, zelený masiv Petřína s gotickou Hladovou zdí, rozhlednou, Nebozízkem a tělesem lanové dráhy, ostrov Kampa s Lichtenštejnským palácem a Sovovými mlýny. Především však Novotného lávka, s vysokou věží bývalé Staroměstské vodárny, Karlův most se svojí sochařskou galerií a věžemi, Malá Strana, s kopulí kostela sv. Mikuláše a nad tou kamennou krásou se tyčící Pražský hrad.
