Jednou ze stěžejních staveb pražského komunikačního systému je Nuselský most. Sen několika generací inženýrů a projektantů o přemostění nuselského údolí se naplnil v roce 1973. Otcem myšlenky byl pozdější akademik, význačný odborník na betonové stavby a renomovaný statik dr. ing. Stanislav Bechyně. Ten již v roce 1919 vypracoval příslušný návrh, pro stavbu se však nenašlo dostatek pochopení. V následujících letech došlo k vypsání několika ideových architektonických soutěží, k realizaci však nedošlo. Diskuze definitivně přerušila II. světová válka.

Po jejím skončení se myšlenka na stavbu oživila. Vznikaly další architektonické návrhy, uvažovalo se o nejvhodnějším vyústění mostu na novoměstské straně a napojení na stávající komunikace. V letech 1959-1961 proběhla závěrečná dvoufázová soutěž, ve které zvítězil návrh projektantů Vojtěcha Michálka, Stanislava Hubičky a Svatopluka Kobra, a ten byl též realizován. Most s železobetonovou rámovou mostní konstrukcí má čtyři pilíře, které podpírají tubus ve tvaru lichoběžníku. Hrubá stavba proběhla v letech 1965-1969. Most začal sloužit automobilové a pěší dopravě 22. února 1973 a tehdy byl nazván po Klementu Gottwaldovi, prvním komunistickém prezidentovi Československé republiky. V roce 1974 začaly v tubusu jezdit vlaky metra trasy C.

Mostní stavba, klíčová část tzv. Severojižní magistrály měří na délku 485 m, na šířku 26, 5 m. Vozovka má šíři 21 m a je šestiproudová. Po obou stranách je komunikace pro pěší. Most je dvouúrovňový a v jeho dolním patře projíždějí vlaky metra. Protože váha vagonů souprav je větší, než se původně počítalo, musel být již v počátku vložen do tubusu mostu ocelový roznášecí rošt. Nad nuselským údolím se most klene ve výši 43 m. Kuriozitou je, že tento velikán mezi pražskými mosty překlenuje i nevelké koryto potoka Botiče.